Všetky vaše výtvory (poviedky, fotky , básne, atď.) posielajte na emailovú adresu : thevampirediariesblogsk@gmail.com. Budú zverejnené s vaším menom. :)

Vampires Life 2.KAPITOLA

22. dubna 2016 v 18:25 | Katie
Ahoj,
Mám tu nový díl Vampires Life! Než začnete číst, chtěla jsem se vám omluvit, že dlouho nevyšel nový díl, ale neměla jsem moc chuť psát + jsem se teď poslední dobou věnovala svému blogu.
Jinak jsem se rozhodla, že nový díl bude každou středu.
P.S. Na svém blogu pořádám soutěž s TVD a byla bych ráda, kdyby jste se přihlásili (můžete tak udělat ZDE)
Katie


Zarazila jsem se, nevěděla jsem co odpovědět.
"Měli jsme se dobře a měli by, jsme se dál, kdybys neodjela. Proč jsi to udělala?" stále naléhal a já stále nevěděla jak odpovědět
"Vzpomínáš, jak jsme se poznali?" s jeho otázkou se mi vrátili další vzpomínky

***FLASHBACK***
"Tak co si dáte?" promluvila jsem na elegantně oblečeného bruneta, který stál na druhé straně baru
"Bourbon" položil přede mě sto dolarovku a já jen přikývla. Otočila jsem se a vzala jednu z lahví, které stáli, na polici zamnou. Položila jsem na pult skleničku a nalila do ní část obsahu lahve.
"Díky" přikývla jsem v náznaku "za nic"
"Pro mě taky jednu lásko" Jeho oslovení se mi hnusilo, ale jen jsem lehce přikývla a udělala to samé co před chvílí
"Co tu chceš Elijaši?" zeptal se směrem k brunetovi v obleku
"Co by? Piju Bourbon" měla jsem chuť se zasmát, ale nemohla jsem. Tenhle rozhovor jsem neměla slyšet, takže jsem se mu nemohla ani smát
"To vidím, ale co tu děláš doopravdy?"
"To samé co ty vracím se zpět do města" odpověděl
"Ahoj Charlotte" přerušila mé poslouchání Ashley
"Ahoj" pozdravila jsem jí na oplátku a rozvázali si zástěru, kterou jsem narychlo složila a uložila pod pult.
Vyšla jsem ze dveří baru a vydala se úzkou uličkou, kterou osvětloval jen měsíc k domu, ve kterém jsem bydlela.
"Slečno?" ozvalo se, zamnou. Otočila jsem a uviděla bruneta v kožené bundě z baru. Rychle ke mně došel
"Nekřič" řekl, zatímco se mi díval, upřeně do očí.
Zakousl se mi do krku, a i když moje podvědomí křičet chtělo, nemohla jsem. Cítila jsem, jak ze mě pomalu vysává všechnu krev
"Nicklausi, nech jí" matně jsem slyšela hlas druhého bruneta, který se sním, bavil. I přes jeho rozkaz ze mě pořád vysával život
Najednou, ale přestal a já viděla jen, jak odletěl někam dozadu. Nohy se mi podlomily a já spadla. Brunet v obleku ke mně přišel a podřepnul. Kousl se do zápěstí a přiložil mi ho k puse. Snažila jsem se dát hlavu dál, ale on mi jí chytnul a přinutil mě napít se jeho krve.
Najednou se mi začalo dělat lépe a já se zmateně postavila.
"Běž domů, nic co se stalo si, nebudeš pamatovat"
***END OF FLASHBACK***

"Jo pamatuju. Tvůj bratr se mě pokusil zabít a ty jsi mě ovlivnil. Nemyslel sis, že se ještě setkáme, že ne?" podívala jsem se na Elijaha
"Ne nemyslel" přiznal

***FLASHBACK 2***
"Co vám nabídnu?" promluvila jsem k modrooké blondýnce
"Bourbon" odpověděla jednoduše
"Hned to bude" usmála jsem se a položila před ní skleničku, do které jsem nalila alkohol
"Díky" napila se ze sklenky
"Elijaši, přijď, laskavě zamnou" zvýšila hlas na osobu, která se nacházela na druhé straně telefonu
"To mě nezajímá, prostě přijď" oznámila a položila telefon.
"Ehm, Charlotte nalej mi prosím ještě jednu" ukázala směrem ke sklenička a já to bleskově udělala
"Tak co je Rebeko" Zastavil se u ní brunet v obleku, který mi byl povědomí, ale nedokázala jsem si ho spojit
"Co si dáte?" zeptala jsem ho
"Bourbon" odpověděl
***END OF FLASHBACK 2***

"A teď vážně Charlotte, proč jsi mě opustila?" nadzvednul obočí
"Byla jsem šťastná, i když s původním upírem a pak mě tvůj hybridí bratříček proměnil a mě se vrátily všechny ty vzpomínky a intriky, které jste mi vymazali, prostě toho bylo na mě moc. Chtěla jsem umřít, ale ty jsi mi to nedovolil. Čím déle jsem byla upír, tím míň jsem chtěla umřít, nakonec jsem prostě musela odejít"
"Proč jsi mi to neřekla? Šel bych s tebou" přestal se opírat o zídku a stoupnul si naproti mě
"Nevím, asi jsem to chtěla tentokrát zvládnout sama" uznala jsem
"Myslíš, že by se to dalo vrátit do doby, než jsi odešla?" začal se pomalu nahýbat směrem ke mně

"Možná" připustila jsem. To mu dalo pokyn k tomu pokračovat, až nakonec spojil naše rty v polibku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama