Všetky vaše výtvory (poviedky, fotky , básne, atď.) posielajte na emailovú adresu : thevampirediariesblogsk@gmail.com. Budú zverejnené s vaším menom. :)

Damon or Stefan - Kapitola 1 "Stefan se vrací"

8. dubna 2016 v 12:00 | LadyD |  Damon or Stefan



Milý deníčku, přeji si, aby se to vůbec nestalo. Stefan už tu není. Nikdo neví kde je. S návratem Katherine se změnilo hodně věcí. Zasáhla mi do života jako šíp. Rozburcovala mi ho. Je mi za ním strašně smutno, ale zároveň jsem ráda, že jsem s Damonem, lépe jsem ho poznala. Nevím, co si mám počít. Umírám k němu láskou. Zmizel. Ale i Katherine tu už není. Jsou spolu? Na to nechci ani pomyslet. Katherine je mnohem silnější než Stefan. Možná jí podlehl…



"Eleno!" Ozvalo se zpoza dveří. Podívala jsem se na dveře. Tam vykukovala Damonova hlava.
"Mohu jít dál?"

Znejistila jsem. Vyrušil mě, byla jsem právě ponořená do psaní. Hned jsem zaklapla deník.
"No… pojď. Jakou otázku máš dnes?"

Zírala jsem se mu do očí, zatímco on se usadil na postel. Ušklíbl se. Majetnicky. Myslí si, že mě vlastní? Ježíš nebudu na to myslet.
"Mám takový nápad…" Hned jsem ho přerušila.
"Tvé nápady ne vždy dopadnou dobře a vůbec nevíme, kde je Stefan a ty máš nápady? Zvyšovala jsem hlas.
"Stefan, určitě někde flámuje s Katherine. Měla by ses trochu pobavit," zírala jsem na něj s vypoulenýma očima.
"Hádám, nechceš, abych tě nutil, jak vidím, náhrdelník už nemáš." Pousmál se šibalským úsměvem.
"Můžu tě kdykoliv ovládnout. Můžu si s tebe udělat služebnou a… no a jiné věci." Pousmála jsem se.
"Konečně!" Vykřikl. Já jsem se strašně lekla, že co mu je.
"Tak Eleno, připrav se, takovou noc jako dneska si ještě nezažila." Už byl na odchodu, ale já jsem ho zdržela.
"Damone! A… co si mám oblíknout? Kam jdeme?" Zasmál se.
"Něco takového, aby s tebou byla zábava! Nedávej si svetr, Eleno."

Chtěla jsem se na něj podívat, co to vlastně povídá, ale už jsem slyšela jen bouchnutí dveří. Byl pryč. Já jsem teď bydlela u Salvatoreových. Od doby co je Stefan pryč, jsem tady.

Ani jsem nevěděla, co si vlastně obléknu, však mi ani neřekl, kam se mě chystá unést. Ale věděla jsem, že svetr si nemám dávat.

"Tak fajn." Otevřela jsem skříň. V zápětí ke mně doletěl Damon.
"Tak jdeme?" Stála jsem tam pouze ve spodním prádle.
"Nooo… Eleno, s tebou by bylo radosti. Tak já počkám venku.

Pouze jsem se na něj němě dívala. Nezná klepání? No, ale nijak jsem se s tím nezabývala. Vytáhla jsem ze skříně modré tričko a úzké rifle. Dala jsem si to rychle na sebe, neboť další propad bych už nezvládla. Otevřela jsem dveře. Nečekal venku, jak řekl. Skoro jsem do něj narazila.

"Pěkně voníš." Díval se mi do očí. Nepřestával.
"No jdeme?" Prohlásila jsem. Nemám ráda, když se mi někdo dívá dlouho do očí.
"Ehm… no jasné." Šla jsem chodbou. Damon mi byl v patách.
"Už mi řekneš, kam to vlastně jedeme?" Zeptala jsem se.
"Ne." Nechtěl mi to za žádnou cenu říct. Sešli jsme po schodech. Damon mi otevřel dveře a já jsem šla ven, ale hned jsem se zastavila, když jsem před sebou spatřila postavu.
"O, můj bože." Zaječela jsem.
"Stefan…" Vypadal dost ztrhaně. Damon pouze přihlížel. Jako kdyby věděl, kde byl a co dělal.
"Vypadá jako strhaná veverka." Vítězoslavně prohlásil Damon. Když jsem se mu snažila podívat do tváře, zalil mě pot, když jsem uviděla krev. Pravděpodobně pil lidskou krev.
"Ukaž, pomohu ti." nabídl se Damon.
"Ne nech mě" zahučel Stefan.
"Někdo tu měl špatný den, co?" Teď se ten Damonův humor nehodil. Stefan nikdy předtím takový nebyl. Co se sním děje.
"To jsem si o tobě nemyslel, Eleno." obrátil se směrem ke mně. Stále šel ke mně blíž a blíž. V obličeji měl strašidelný pohled, jako kdyby se mě chystal zabít.

Najednou, jsem byla přilepená na zdi a nemohla jsem dýchat. Stefan mě chytil pod krkem a přitiskl mě ke zdi.
"Jak si mi to mohla udělat, Eleno, nejsem s tebou a už se flákáš s mým bratrem. Jsi jako Katherine". Dusila jsem se.


Prosebnými očima jsem se podívala na Damona. Ten popadl Stefana a odhodil ho pryč. Já jsem zůstala jako omámená. Stefan se postavil a zase se ke mně rozběhl. Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla v lese. Damon stál vedle mě. Damon mě popadl, když viděl, že se na mě řítí Stefan, a tak jsme se ocitli v lese.

"Už se tam nemůžeme vrátit. Nechápu, co se s ním stalo.
"Zděšeně jsem se na něj podívala." Možná Katherine… Otočil se ke mně.
"Toto ti říkat neměl. Nejsi jako Katherine!
"Jsi mnohem… to je jedno." záleží mu na mně?
"Budeme si muset najít místo, kde přespíme." Přikývla jsem mu.
"Do města nepůjdeme, bylo by to nebezpečné. Půjdeme někam daleko." Když jsme vyšli z lesa, Damon spatřil černé auto. Řítil se k němu, aby ho otevřel. Otevřel ho. To bylo samozřejmé.
"Nasedni. Nedívej se tak na mě. Hádám, že se bojíš?" Nasedla jsem.
"Já se nebojím!" Okřikla jsem ho. Ten jen přikývl. Vyrazili jsme po cestě, kde nebylo ani jednoho člověka a slunce už pomalu zapadalo…
"Nasedni. Nedívej se tak na mě. Hádám, že se bojíš?" Nasedla jsem.
"Já se nebojím!" Okřikla jsem ho. Ten jen přikývl. Vyrazili jsme po cestě, kde nebylo ani jednoho člověka a slunce už pomalu zapadalo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama